Kamkoliv v posledním více než roce pohlédneme, všude narážíme na stejný problém. Problém, který nese pojmenování koronavirus. Všude se o této infekci mluví, všude možně se o ní píše, slyšíme o ní ze všech stran. A aby toho nebylo málo, je spousta toho, co nám kvůli ní bylo zakázáno nebo v čem jsme byli nejednou i více než citelně omezeni. A jakkoliv jsme v tuto chvíli svědky určitého rozvolnění, pořád ještě nemá lidstvo vyhráno. A je otázkou, zda a kdy vůbec budeme mít vyhráno. Protože co kdo z nás vlastně ví? Kdo ví, co si na nás onen neslavně slavný koronavirus ještě vymyslí?
A proto se proti této pandemii nepřestává bojovat. Pořád jsme vyzýváni k tomu, abychom se chránili a neshromažďovali se, abychom dodržovali hygienu, nechávali se očkovat a kdo ví, co všechno ještě.
Máme-li pak mít naději, že jednou v boji s koronavirem zvítězíme, musíme dělat vše, co se jenom proti němu dělat dá. A jedním z nesporně důležitých způsobů, jak se s touto infekcí vypořádávat, je i testování.
Co pro nás takové antigenní testy z nosu znamenají? Samozřejmě že se nejedná o něco, čím bychom se mohli vyléčit, jsa nakaženi. Také nás tyto testy neochrání, pokud někde s uvedenou infekcí přijdeme do styku. Ale nesporný význam mají. Jsou důležité v tom, že se díky nim snadno a rychle dozvíme, zda jsme nakaženi či nikoliv. A díky odhalení této skutečnosti se mohou ti nakažení, včetně těch bezpříznakových, separovat od ostatních dříve, než se jim podaří tuto nemoc rozšířit mezi ty, kteří je obklopují.
A právě proto jsou testy pro nás lidi natolik důležité, proto je nelze v žádném případě podceňovat. Protože nebýt jich, šířil by se koronavirus daleko snáze, a tohoto prokletí bychom se pak daleko hůře zbavovali. Zatímco i díky těmto testům máme naději, že to jednou zvládneme. A že snad zase bude dobře. Tak, jako kdysi.
