Průzkum vesmíru je něco, co lidstvo provádí již od pradávna. Již naši dávní předkové pozorovali hvězdy a Měsíc, mapovali jejich pohyb, a snažili se přijít na to, z čeho jsou stvořeny. Jakmile pak byla objevena existence jiných planet, začalo lidstvo snít o tom, že by je navštívilo a vybudovalo zde kolonie. To je ostatně námětem již prvních sci-fi příběhů. A zdálo by se, že dnes jsme tomuto snu blíže, než kdy dřív.
Je tomu jen pár let, co se objevily plány poslat první lidskou posádku na Mars. Mělo jít v podstatě o první kolonisty, kteří obdrží jednosměrnou letenku. Po cestě trvající dva roky by zde založili první kolonii a začali s budováním základny. Postupně by se k nim připojovaly další výpravy, až by zde vzniklo skutečné lidské osídlení. Nápad to samozřejmě byl odvážný, avšak ukázalo se, že jen obtížně proveditelný.
Hlavním problémem bylo, jak udržet astronauty na Marsu naživu. Jistě, voda zde je, avšak žádný zdroj kyslíku. A i když si povezou svoje zásoby a budou recyklovat vyprodukovaný oxid uhličitý zpět na kyslík, stále se bude spotřebovávat podstatně rychleji, než by bylo žádoucí. V podstatě by to znamenalo, že by se během několika málo let udusili. A vzhledem k tomu, že na Marsu není možné utvořit atmosféru, znamená to, že kolonisté budou muset žít v uzavřených kopulích a spoléhat na přístroje, což není ani zdaleka ideální.
Samozřejmě, Mars není jedinou planetou v obyvatelné zóně. Je tu ještě Venuše, avšak její kolonizace by byla ještě mnohem obtížnější. Jistě, má atmosféru, avšak příliš hustou. Na povrchu je takový tlak, že by člověka jednoduše rozmačkal, o teplotě ani nemluvě. A změnit atmosféru této planety by bylo ještě náročnější, než vybudovat uzavřený, soběstačný ekosystém na Marsu. Zdá se tedy, že v dohledné době nás cesty na jiné planety prozatím nečekají.