Mnoho lidí žije v přesvědčení, že když mají rádi sami sebe, je to něco špatného, ne-li zvrhlého. Říkají, že je správné je myslet na druhé, a že když řeknou ne, bude to považováno za drzé a arogantní. Jenomže tak to vůbec není. Pokud totiž chceme v přítomnosti dosáhnout pocitu trvalého štěstí a pocitu spokojenosti, je v první řadě třeba mít rád sám sebe. A pokud to tak neumíme, a ani nedokážeme, nastal nyní nejvyšší čas se naučit milovat sám sebe a stavět sebe sama na první místo v přítomném čase.
Láska k sobě je základ vnitřní spokojenosti
Pokud totiž máme rádi sami sebe, usadí se v nás jakýsi vnitřní klid a ovlivní to i kvalitu našich mezilidských vztahů.
Ø V ten moment, kdy pochopíme a procítíme lásku sami k sobě, máme také druhým co nabídnout.
Ø Lásku si tím dovolíme také přijímat i od ostatních.
Ø Lásku nyní můžeme i rozdávat, protože již máme z čeho.
Ø Prospěme tím i druhým, protože již nemáme vlastně potřebu nikomu závidět, ani nikoho pomlouvat.
Ø Když totiž máme rádi sebe, a ceníme si sami sebe, máme rádi a ceníme si i těch druhých.
Dost bylo sebekritiky
Kritizování sebe sama nikdy nic nezmění. Odmítněme rázně a tvrdě kritizovat sami sebe. Přijímejme sami sebe přesně takové, jací jsme. Myšlenka a slovo mají ohromnou sílu. Proto, když se kritizujeme, jsou naše změny, ale i život okolo nás a v nás negativní. Zato, když se stále a za vše chválíme, naše změny a vše s tím spojené bude pouze a jedině pozitivní.
Ø Chovejme se k sobě tak, jak bychom chtěli, aby se k nám někdo choval, jak by s námi hovořil a jak by se o nás staral.
Nesrovnávejme a nezáviďme
Zároveň platí, že když někoho oceníme, neznamená to, že jsme sami horší. Pokud někoho vyzvedneme za to, co udělal a jak se zachoval, není to znakem naší slabosti, ale naopak ukážeme, že jsme natolik silná osobnost, že si nejenom všimnete prokázaného dobra, ale navíc ho dokážeme také patřičně ocenit.